Chibinské hory
Text a foto: Jiří Jakubínský
Po zdlouhavé noční cestě od pobřeží Bílého moře se nám brzy ráno konečně naskýtá pohled na zdánlivě velmi vysokou soustavu Chibinských hor, rozprostírající se v centrální části ruského poloostrova Kola. Mezi hustým porostem lemujícím železniční násep občas prosvitnou zdáli viditelné „bílé fleky“ pokrývající strmé svahy hor. Přestože je polovina července a léto tady vrcholí, polární slunce ještě nestačilo rozehřát zdaleka všechny památky zimy ...
Chibinské hory se nachází na dalekém severu evropské části Ruské federace, v centrálních oblastech Kolského poloostrova, zhruba 150 km severně za polárním kruhem. Jedná se o významnou hradbu holých, skalnatých svahů, jež jsou díky rovinatému povrchu širokého okolí viditelné opravdu zdaleka, a to i přes nevelké výšky, kterých dosahují. Převýšení mezi úpatím a temenem svahů i v těch nejvyšších částech horstva nepřesahuje 900 m. Chibinské hory leží z klimatického hlediska v oblasti pod přímým vlivem Golfského proudu, jež otepluje valnou část Severní Evropy a ani poloostrov Kola není výjimkou. Zimy jsou zde tedy velmi dlouhé, ale ne příliš tuhé, léta krátká a chladná, průměrná roční teplota dosahuje v dolinách -0,4°C a souvislou sněhovou pokrývku zde nalezneme až 260 dnů v roce. Horstvo je obklopeno rozsáhlými vodními plochami jezera Umbozera na východní straně a Velká Imandra ze západu, jejichž sníženiny jsou přímým důsledkem přítomnosti ledovce, který v minulosti pokrýval celý poloostrov.
Chibinské pohoří tvoří dnes kromě jakéhosi geografického centra Kolského poloostrova také významné centrum průmyslové, a to i přes místní drsné klimatické podmínky. Nitro poloostrova původně obývaného jen severskými Pomory a Laponci, bylo moderním člověkem objevováno jen velmi pomalu. Vůbec první informace o Chibinách se v literatuře objevuje teprve v roce 1840, kdy se ruský vědec A. M. Middendorf zmiňuje o „neobyčejném vzhledu tamního horstva“. Koncem 19. století se již Chibiny podrobily prvnímu geologickému průzkumu finských geologů vedených V. Ramseym, nicméně zde nebyly objeveny žádné užitečné a cenné minerály. Politická situace počátku 20. století měla za následek utlumení jakýchkoliv snah o průzkum nitra poloostrova Kola a tak zůstaly chibinské „poklady“ na dalších 20 let neobjeveny. Další, tentokrát již klíčový průzkum oblasti za účelem získání přírodních zdrojů byl zahájen v květnu 1920 ruskou Akademií věd a krátce na to byly expedicí vedenou A. E. Fersmanem v podhůří Chibin objeveny první tehdy neznámé minerály. V srpnu 1921 byly na úpatí hory Kukisvumčorr nalezeny a identifikovány první úlomky minerálu zcela zásadního významu pro budoucnost celé oblasti, sice apatitu. Postupně bylo objeveno množství odkryvů a v roce 1928 již bylo lokalizováno na 500 milionů tun apatitové rudy. Dnes z této lokality pochází téměř veškerá ruská produkce apatitu a zhruba 10% produkce železné rudy. S nárůstem těžby apatitu pochopitelně souvisí i nárůst počtu obyvatel a enormní rozvoj několika sídel v podhůří Chibinských hor. Kupříkladu město Chibinogorsk na břehu jezera Velký Vudjavr, později přejmenované na dnešní Kirovsk, zaznamenalo mezi lety 1930-32 nárůst populace o 47 500 osob, což je při porovnání s množstvím obyvatel celého poloostrova naprosto ohromující číslo. Přítomnost různých průmyslově využitelných minerálů a kovů je dnes snadno dohledatelná i podle názvů několika místních sídel. V okolí Chibin tak nalezneme například vesničky Titan, Nefelínové písky či samotné střediskové město Apatity. Díky velkému průmyslovému významu celého regionu se oblast stala i centrem ruského severského výzkumu. Jako prvotní doklad o jisté pokročilosti vědeckých výzkumů je udávána stavba těžební stanice na břehu jezera Malý Vudjavr zvané „Tietta“ (znamená „věda“ v překladu z jazyka Sámů). V polovině 20. století zde bylo založeno sídlo kolského oddělení ruské Akademie věd a vůbec první Geologický výzkumný ústav v Rusku se sídlem ve městě Apatity.
Celý článek o cestě do nitra Chibinských hor spolu s dalšími snímky si můžete přečíst na stránkách Trekingu - magazínu o horách a turistice (č. 5/2008). Podrobnější informace o našem cestování evropskou částí Ruska si rovněž můžete poslechnout z archivu pořadů Cestovatelského deníku Českého rozhlasu Sever (vysíláno dne 6.12.2008).
